Pan Eduard je sirotek s velmi složitou povahou, jehož životní příběh je plný zvratů. Za komunistů byl poslán do uranových dolů na nucené práce. Po revoluci začal bojovat se svým hlavním životním nepřítelem, gamblingem. Jednou se na něj i usmálo štěstí a vyhrál větší částku peněz. Bohužel vzhledem ke své závislosti ale vše brzy prohrál. Od té doby žil střídavě na ulici a u své přítelkyně. Kvůli své složité povaze nemá přátele, a i proto se na svět dívá velmi negativním pohledem. S přibývajícím věkem jeho vzdorovitost stoupala a život na ulici byl pro pana Eduarda stále problematičtějším. Před rokem a půl ho stihla mrtvice, kterou se štěstím přežil, od té doby se ale pohybuje pouze o berlích. Sám tvrdí, že by si pravou nohu nechal “nejraději uříznout”. Náš terénní sociální pracovník ho poznal před rokem. Zpočátku mu pan Eduard vůbec nedůvěřoval, na dotazy neodpovídal a zdálo se, že zcela rezignoval na svou životní situaci. Postupem času ho náš pracovník navštěvoval každý den, často vedle sebe jen seděli a pozorovali okolní svět. Později se mu přes všechna očekávání podařilo odvést pana Eduarda k praktické lékařce, která odvedla skvělou práci. Přes původní nedůvěru k lidem a sociální fobii se podařilo pro pana Eduarda zažádat o byt s pečovatelskou službou, který mu byl schválen a nyní na něj čeká. Než bude byt k dispozici, dochází pan Eduard každý den na denní centrum Armády spásy a i díky Nocležence může noci trávit v Noclehárně. Pan Eduard opět začíná věřit lidem, aktivně řeší svou finanční situaci a doufá, že podzim života prožije v klidu a s pozitivním přístupem ke světu. My mu přejeme, aby jeho životní příběh opravdu měl šťastný konec.